Jak nastavit účinnou politiku prevence a snižování rizik v oblasti závislostí? Podle Institutu pro regulaci hazardních her je jednou z cest širší spolupráce – nejen mezi státem, odborníky a neziskovým sektorem, ale také s poskytovateli služeb a statků se závislostním potenciálem. Zkušenost z regulovaného hazardu ukazuje, že tento přístup může přinášet konkrétní a měřitelné výsledky.
Téma zaznělo na veřejném slyšení Senátu Parlamentu ČR „Politika závislostí jako společná odpovědnost státu“, které se uskutečnilo 30. července. Za IPRH v debatě vystoupil ředitel Institutu Jan Řehola.
Provozovatelé jako součást prevence
Zkušenost z regulovaného hazardu ukazuje, že provozovatelé nemusí být vnímáni pouze jako součást problému. Díky svému přímému kontaktu s hráči, dostupným technologiím a datům mohou být také součástí řešení a aktivním partnerem v prevenci.
Důkazem jsou nástroje, které v posledních letech vznikly nebo se rozvíjejí právě díky spolupráci státu, odborníků a provozovatelů.
RVO: šestinásobný nárůst dobrovolného sebevyloučení
Výrazným příkladem je Rejstřík vyloučených osob (RVO). Od 1. července 2024 mohou hráči požádat o zápis přímo prostřednictvím svého účtu u provozovatele.
Průměrný počet nových zápisů na vlastní žádost následně vzrostl z přibližně 450 na téměř 2 900 osob měsíčně, tedy více než šestinásobně.
Zatímco v roce 2023 přibylo 4 267 dobrovolně zapsaných osob, v roce 2024 už to bylo 20 151 a za období do 1. listopadu 2025 dalších 25 643 osob. Celkem bylo k tomuto datu na vlastní žádost zapsáno 55 361 osob, přičemž přibližně 71 % z nich využilo právě cestu přes provozovatele.
Pomoc dostupná přímo v prostředí hráče
Stejný princip funguje také u Panic Buttonu, který umožňuje okamžitě přerušit účast na hazardních hrách na 48 hodin. Je dostupný přímo v prostředí provozovatele, tedy ve chvíli, kdy jej hráč může skutečně potřebovat.
Podobně se provozovatelé podílejí na zpřístupňování Linky pomoci. Na svých webových stránkách a v uživatelském prostředí nabízejí kontakt na odbornou pomoc a v případech, kdy identifikují problémové hraní, mohou hráče na odbornou pomoc přímo nasměrovat.
Počet kontaktů s Linkou pomoci dlouhodobě roste. Z původních 144 hovorů v roce 2022 vzrostl jejich počet na 618 v roce 2023, 1 718 v roce 2024 a 2 660 v roce 2025. Za první čtvrtletí roku 2026 evidovala linka dalších 730 hovorů, což představuje meziroční nárůst o 43 %.
Data mohou pomoci zasáhnout dříve
Dalším příkladem je IRIS – Identifikátor rizikového sázení, který využívá pseudonymizovaná data a umožňuje lépe identifikovat rizikové vzorce chování napříč jednotlivými provozovateli.
Takový přístup posouvá prevenci od obecného upozorňování k možnosti zachytit rizikové chování včas a nabídnout pomoc ještě předtím, než se problém prohloubí.
Stejný princip potřebujeme i v digitálním prostředí
V Senátu Jan Řehola zároveň upozornil na rozvoj nových forem digitálních závislostí, zejména u dětí a mladistvých. Zatímco v regulovaném hazardu existuje řada nástrojů ochrany hráčů, v digitálním prostředí se děti setkávají s rizikovými mechanismy, které jsou často dostupné bez obdobných bariér.
Příkladem jsou loot boxy, skiny a další herní mechanismy, které mohou obsahovat prvky připomínající hazardní chování.
I zde proto bude potřeba hledat cestu ke spolupráci státu, odborníků, rodičů, škol, technologických společností a herního průmyslu.
Provozovatelé nemusí být jen součástí problému
Zkušenost z regulovaného hazardu podle IPRH ukazuje jednoduchý princip: pokud chceme účinně předcházet závislostem, neměli bychom některé aktéry automaticky vylučovat ze spolupráce jen proto, že působí v odvětví se závislostním potenciálem. Naopak jejich postavení lze využít pro účinnější prevenci a ochranu uživatelů.
Neznamená to rezignovat na regulaci nebo odpovědnost provozovatelů. Znamená to nastavit pravidla tak, aby jejich technologie, data a přímý kontakt s uživateli mohly sloužit také k prevenci a včasné pomoci.
Politika závislostí proto podle nás nemůže stát pouze na zákazech a regulaci. Potřebuje spolupráci, data a zapojení všech, kteří mohou přispět k tomu, aby se rizikové chování podařilo zachytit včas.
Právě zkušenost z hazardu ukazuje, že odpovědný byznys nemusí být jen objektem regulace. Může být také partnerem státu při ochraně lidí.
