Následky celoplošných zákazů hazardu v České republice jsou varováním pro ostatní státy

Novela slovenského zákona o hazardních hrách umožnila obcím zakázat provozování hazardních her na svém území bez nutnosti petic občanů. Slovenské místní samosprávy tak mají nyní stejnou možnost omezovat provozování hazardních her jako například ty české.

Ke konci minulého týdne využilo této možnosti již 15 z nich a další se k tomuto kroku chystají.

Je však takový zákaz smysluplný? Ochrání hráče před možnou závislostí? A naplní očekávání zastupitelů?

V IPRH dlouhodobě upozorňujeme na skutečnost, že celoplošné zákazy neovlivňují poptávku po hazardních hrách. Neboť alternativou k legálnímu hazardu není „žádný hazard“, jak se mnozí domnívají, ale „nelegální hazard“. S přibývajícími celoplošnými zákazy vzniká velký prostor pro vznik nelegálních heren, spolků a jiných sdružení nebo dochází k šíření tzv. kvízomatů. Naše slova podtrhují i zjištění české Celní správy, která jen od roku 2018 vypátrala na 790 nelegálních heren a zabavila více než 2680 kvízomatů.

Nástroje, kterými stát ochraňuje nejrizikovější skupiny hráčů a mladistvých a zároveň přísně reguluje hazardní hry a soustřeďuje je do prostorů, které jsou pod jeho neustálou kontrolou, tak přicházejí vniveč.

Ač se problematika hazardu s přijetím plošného zákazu tváří pro místní jako vyřešená, je to mu přímo naopak. Obce pak s ohledem na nárůst nelegálního hazardu, ale i v důsledku výpadků příjmů do obecních rozpočtů, své zákazy často přehodnocují.

Je potěšující sledovat, že naše názory sdílí i celá řada zahraničních regulátorů. Naposledy to byl nový generální ředitel slovenského státního Úřadu pro regulaci hazardních her Peter Andrišin. Ten v oficiální tiskové zprávě národního regulačního úřadu varoval před českou cestou. „Plošné zákazy u našich západních sousedů nepřinesly to, co se od nich očekávalo“. Podle oficiálního stanoviska slovenského Úřadu pro regulaci hazardních her představuje celoplošný zákaz pouze řešení naoko, po kterém se hazardní hraní přesouvá do nelegální sféry, na internet nebo do sousedních obcí. Jako příklad nepovedené regulace, která směřuje k těmto negativním následkům jmenuje Andrišin právě Českou republiku.

Nový generální ředitel slovenského regulačního úřadu dále dodal, že „historie ukazuje, že žádný zákaz nikdy nevyřešil to, proti čemu byl přijat. I proto jsme názoru, že hazardní hry je lepší regulovat a mít je pod kontrolou, než dát prostor spekulativním a nezákonným postupům, které povedou k rozšíření nelegálního hazardu.“

Andrišin věří, že otevřená diskusi mezi regulátorem, místními samosprávami a provozovateli, dokáže přispět k dostatečným a jasným pravidlům regulace hazardních her na území měst a obcí. Stejně tak i my v IPRH věříme, že vzájemnou komunikací je možné nalézt rovnováhu přijatelnou pro obě strany.

Dočkáme se někdy takového přístupu i v České republice?